Fyzioterapie a rehabilitační ošetřování v domácí péči: spolupráce s jasnými kompetencemi
Moderní domácí péče není souborem vzájemně oddělených odborných činností. Je postavena na spolupráci zdravotnických profesí, které na potřeby klienta nahlížejí z různých perspektiv. Právě proto je důležité jejich role nejen propojovat, ale také správně rozlišovat.
Mobilita ovlivňuje schopnost člověka vstát z lůžka, bezpečně se pohybovat po bytě, zvládat běžné denní činnosti i možnost zůstat co nejdéle ve vlastním prostředí. V domácí zdravotní péči se proto s pohybem klienta pracuje jak v rámci ošetřovatelského procesu, tak prostřednictvím cílené fyzioterapie.
Jaký je rozdíl mezi fyzioterapií a rehabilitačním ošetřováním a proč je v domácí péči důležité správně rozlišovat jejich role a kompetence?
Rehabilitační ošetřování a fyzioterapie však nejsou zaměnitelné. Liší se způsobem hodnocení, rozsahem kompetencí, cílem péče i odpovědností za zvolený postup.
Fyzioterapii vykonává odborně způsobilý fyzioterapeut, který vyšetřuje pohybové a související funkce a volí cílený terapeutický postup. Rehabilitační ošetřování patří do kompetencí všeobecné sestry a je součástí ošetřovatelské péče.
Rehabilitační ošetřování jako součást ošetřovatelské péče
Domácí ošetřovatelskou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění indikuje lékař prostřednictvím Poukazu na vyšetření/ošetření DP (pro domácí péči). Rozsah a četnost poskytované péče vycházejí z lékařské indikace uvedené na tomto poukazu.
Všeobecná sestra vychází z ošetřovatelského procesu. Sleduje zdravotní stav, míru soběstačnosti, ošetřovatelské potřeby a možná rizika. Podpora pohybu je začleněna do ošetřovatelského plánu a vychází z posouzení zdravotního stavu, soběstačnosti a potřeb klienta.
Rehabilitační ošetřování může zahrnovat zejména:
polohování a posazování,
základní pasivní, dechová a kondiční cvičení,
bezpečnou aktivizaci klienta v rozsahu jeho aktuálních možností,
prevenci komplikací spojených s omezením pohybu nebo imobilitou.
Zaznamenané změny zdravotního nebo funkčního stavu mohou vést k úpravě ošetřovatelského plánu nebo potřebě dalšího odborného posouzení.
Rehabilitační ošetřování však nezahrnuje komplexní kineziologické vyšetření ani samostatnou volbu, dávkování a vyhodnocování cílených fyzioterapeutických postupů. Tyto činnosti patří do kompetence fyzioterapeuta.
Fyzioterapie: odborné vyšetření a cílená terapie
Fyzioterapie začíná vlastním odborným vyšetřením. Fyzioterapeut neposuzuje pouze to, zda klient určitý pohyb zvládne. Hodnotí také kvalitu a efektivitu jeho provedení, bezpečnost a faktory, které mohou pohybovou funkci omezovat.
Prostřednictvím kineziologického vyšetření, tedy odborného vyšetření pohybu a pohybových funkcí, hodnotí zejména:
posturální nastavení a pohybové strategie,
aktivní a pasivní rozsah pohybu, kloubní pohyblivost a stav měkkých tkání,
svalovou sílu, svalové napětí a řízení pohybu,
bolest a její dopad na pohybovou funkci,
stabilitu, rovnováhu, koordinaci, funkční přesuny a kvalitu chůze,
dechové funkce a reakci organismu na pohybovou zátěž,
vhodnost, nastavení a používání pomůcek při pohybu,
dopad obtíží na mobilitu a soběstačnost klienta.
Na základě výsledků vyšetření fyzioterapeut stanoví individuální cíle a plán fyzioterapie. Volí konkrétní terapeutické postupy, určuje jejich intenzitu, obtížnost a dávkování a průběžně vyhodnocuje jejich účinek. Podle vývoje funkčního stavu klienta terapii upravuje.
Fyzioterapeut vychází z vlastního kineziologického a funkčního vyšetření a postupuje v souladu s lékařskou diagnózou, případně s doporučeným postupem lékaře, pokud byl stanoven. Fyzioterapeutické vyšetření přitom nenahrazuje lékařské vyšetření ani léčbu. Pokud zdravotní stav, nově vzniklé obtíže nebo průběh terapie vyžadují lékařské posouzení, fyzioterapeut doporučí jeho doplnění.
Dva klienti se stejným základním onemocněním mohou mít rozdílné možnosti, obtíže i potřeby. Fyzioterapie proto vychází z individuálního vyšetření funkčních možností a obtíží klienta, nikoli pouze z názvu diagnózy uvedené v lékařské dokumentaci, dlouhodobého onemocnění, bolesti nebo menší fyzické aktivity. Cílená terapie může podpořit svalovou sílu, rovnováhu, jistotu při chůzi i zvládání každodenních činností.
Rozdíl spočívá v odborném rozhodování
Hranici mezi rehabilitačním ošetřováním a fyzioterapií nelze určit pouze podle toho, jaký pohyb klient právě provádí. Rozhodující je účel dané činnosti, podklady pro její volbu a odpovědnost za nastavený postup.
Dobře je to patrné například při obtížném vstávání.
Všeobecná sestra může klienta v rámci ošetřovatelské péče bezpečně aktivizovat, poskytnout mu potřebnou dopomoc a sledovat případné změny jeho zdravotního a funkčního stavu.
Fyzioterapeut posuzuje faktory, které vstávání omezují – například výchozí polohu těla, přenos těžiště, oporu dolních končetin, svalovou sílu, kloubní pohyblivost, stabilitu, koordinaci, bolest nebo používanou pohybovou strategii. Podle výsledku vyšetření následně zvolí cílený terapeutický postup.
Rozdíl tedy nespočívá jen v samotném pohybu, ale především v odborném vyšetření, rozhodování a volbě dalšího postupu.
Kdy je vhodné zapojit fyzioterapeuta?
Fyzioterapeutické vyšetření je vhodné zejména tehdy, když:
se nově nebo postupně zhoršuje chůze, rovnováha či schopnost vstávání,
má klient obtíže při změnách poloh nebo funkčních přesunech,
se objevila bolest nebo nové omezení pohybu,
klient opakovaně padá nebo se začíná pohybu obávat,
dochází ke ztrátě svalové síly, kondice nebo soběstačnosti,
se klient vrací domů po operaci, úrazu, hospitalizaci nebo akutním onemocnění,
je potřeba odborně posoudit vhodnost, nastavení a způsob používání kompenzační pomůcky v souvislosti s pohybovými obtížemi,
dosavadní postup nepřináší očekávanou změnu.
V těchto situacích nestačí pouze pohyb opakovat nebo klientovi poskytovat větší dopomoc. Nejprve je potřeba zjistit, které faktory jeho funkci omezují, a na základě vyšetření zvolit vhodný a bezpečný terapeutický postup.
Pokud si klient nebo jeho blízcí nejsou jistí, jaký typ péče je vhodný, může vstupní fyzioterapeutické vyšetření pomoci pohybové obtíže blíže posoudit a doporučit další postup.
Spolupráce s jasnými kompetencemi
Rozdílná četnost návštěv nemění odborný rámec jednotlivých forem péče. Podstatné je, jakou potřebu klienta daná péče řeší, z jakého odborného hodnocení vychází a kdo za zvolený postup odpovídá.
Rehabilitační ošetřování může podporovat aktivitu klienta, pomáhat udržovat jeho schopnosti a navazovat na stanovená doporučení. Nemůže však nahradit kineziologické vyšetření ani cílenou fyzioterapii. Stejně tak fyzioterapie nenahrazuje ošetřovatelskou ani lékařskou péči, pokud ji klient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu potřebuje.
Kvalitní domácí péče proto není založena na přebírání kompetencí mezi profesemi. Jejím základem je včasné předávání důležitých informací, respektování odborných rolí a smysluplná návaznost jednotlivých částí péče.
Rehabilitační ošetřování nenahrazuje fyzioterapii a fyzioterapie nenahrazuje ošetřovatelskou ani lékařskou péči. Jasně vymezené kompetence nejsou překážkou spolupráce, ale jejím základním předpokladem.
Nejste si jistí, zda je domácí fyzioterapie vhodná právě pro vás nebo vašeho blízkého? Ozvěte se nám. Společně probereme vaši situaci a doporučíme vhodnou formu péče.
